Peter Sauber o kimim
5. 1. 2008
K testu mě přesvědčilo několik rozhovorů s Davidem Robertsonem, který byl Kimiho manažerem. David není z těch, kterým bych tak nějak přirozeně věřil - je jezdeckým manažerem, a proto i svým způsobem obchodníkem. Vždycky, když se potkáme, mu říkám, že je prodavač koberců! Asi mi Kimiho příběh podal takovým způsobem, že jsem se nechal okouzlit. Získal jsem pocit, že se musím za každou cenu dozvědět, jak dobrý ten jeho kluk je.
Dohodli jsme se na třech dnech v Mugellu uprostřed listopadu a s Kimim osobně jsem se setkal až druhý den testování. Ve skutečnosti jsme ale spolu moc nemluvili. A to z několika důvodů. Za prvé, tehdy uměl anglicky ještě hůř než já a z němčiny neznal jediné slovo. Za druhé, hned mi bylo jasné, že si nechce nikoho pustit do svého světa, a tak jsem nešel dál, než je formálně a společensky nutné.
Pozdravili jsme se a potřásli rukama, ale neřekl bych, že by byl Kimi nějak milý. Byl jako plaché zvíře, které nestojí o vyrušování. A zvířata navíc zrovna zdvořilá nejsou. I když jsme moc nemluvili, měl jsem dojem, že stojím proti mladému muži, který přesně do puntíku ví, co chce. S každou další hodinou ve mně ten pocit sílil a na konci jsem si byl jistý, že by klidně prorazil zeď, kdyby měl dostat to, po čem touží. Tolik odhodlání v sobě měl.
Na trati odvedl Kimi dobrou práci na kluka, který absolvoval jen
23 závodů. Neočekávali jsme, že by měl hned překonat traťový rekord. Spíš naopak. A dovolili jsme mu absolvovat vždy jen čtyři kola za sebou, protože jeho krk zkrátka nevydržel víc. Dosažené časy tak byly v pohodě, ale nikterak výjimečné. Dostala mě jiná věc - jeho absolutní klid. Jakoby se ho první jízda ve formuli 1 ani netýkala.
Nikdy předtím v životě jsem takového člověka neviděl.
Bylo to dost pro mě i Williho (Rampfa, technického ředitele Sauberu). Věděli jsme, že jej chceme v další sezoně v jednom z našich aut. Ani jsme se tehdy nedívali do telemetrie, což bylo neobvyklé. Třeba u Felipeho Massy jsme o dva roky později hodně spoléhali právě na ni, v Kimiho případě však nebylo něco takového třeba. Bylo nám jasné, že stačí trocha zkušeností a bude rychlý jako všichni ostatní.
Krátce po testu jsme podepsali čtyřletou smlouvu. Všechno však stejně záleželo na tom, zda dostane superlicenci. Do dneška je pro mě záhadou, že se k ní vůbec dostal, protože spousta lidí byla proti. Mezi největší odpůrce patřil Max Mosley a ještě teď musím uznat, že jsem s jeho argumenty tiše souhlasil. Kimi prostě neměl dost zkušeností.
Podařilo se nám dát dohromady všechny papíry a Kimi u nás v roce 2001 odvedl skvělou práci, když už ve svém prvním závodě skončil šestý. Další rok samozřejmě odešel k McLarenu - Ron Dennis na něm pracoval skoro od začátku sezony a přimlouval se i Mika Häkkinen. V době Velké ceny Maďarska se Kimi rozhodl, že k McLarenu odejít chce.
V jeho očích jsem viděl železnou odhodlanost. A tak mi jej vzala stejná vlastnost, pro kterou jsem s ním podepsal smlouvu. Jenže nebylo cesty zpátky - Kimi byl rozhodnutý. V té chvíli už s ním nikdo nehne. Vždycky se pozdravíme, když se potkáme, a ve Švýcarsku od sebe žijeme asi kilometr - ve vesničce Wollerau. Do dneška ale pořád přemýšlím, proč jsem tehdy souhlasil a tři dny ho nechal u nás testovat.
Dohodli jsme se na třech dnech v Mugellu uprostřed listopadu a s Kimim osobně jsem se setkal až druhý den testování. Ve skutečnosti jsme ale spolu moc nemluvili. A to z několika důvodů. Za prvé, tehdy uměl anglicky ještě hůř než já a z němčiny neznal jediné slovo. Za druhé, hned mi bylo jasné, že si nechce nikoho pustit do svého světa, a tak jsem nešel dál, než je formálně a společensky nutné.
Pozdravili jsme se a potřásli rukama, ale neřekl bych, že by byl Kimi nějak milý. Byl jako plaché zvíře, které nestojí o vyrušování. A zvířata navíc zrovna zdvořilá nejsou. I když jsme moc nemluvili, měl jsem dojem, že stojím proti mladému muži, který přesně do puntíku ví, co chce. S každou další hodinou ve mně ten pocit sílil a na konci jsem si byl jistý, že by klidně prorazil zeď, kdyby měl dostat to, po čem touží. Tolik odhodlání v sobě měl.
Na trati odvedl Kimi dobrou práci na kluka, který absolvoval jen
23 závodů. Neočekávali jsme, že by měl hned překonat traťový rekord. Spíš naopak. A dovolili jsme mu absolvovat vždy jen čtyři kola za sebou, protože jeho krk zkrátka nevydržel víc. Dosažené časy tak byly v pohodě, ale nikterak výjimečné. Dostala mě jiná věc - jeho absolutní klid. Jakoby se ho první jízda ve formuli 1 ani netýkala.
Nikdy předtím v životě jsem takového člověka neviděl.
Bylo to dost pro mě i Williho (Rampfa, technického ředitele Sauberu). Věděli jsme, že jej chceme v další sezoně v jednom z našich aut. Ani jsme se tehdy nedívali do telemetrie, což bylo neobvyklé. Třeba u Felipeho Massy jsme o dva roky později hodně spoléhali právě na ni, v Kimiho případě však nebylo něco takového třeba. Bylo nám jasné, že stačí trocha zkušeností a bude rychlý jako všichni ostatní.
Krátce po testu jsme podepsali čtyřletou smlouvu. Všechno však stejně záleželo na tom, zda dostane superlicenci. Do dneška je pro mě záhadou, že se k ní vůbec dostal, protože spousta lidí byla proti. Mezi největší odpůrce patřil Max Mosley a ještě teď musím uznat, že jsem s jeho argumenty tiše souhlasil. Kimi prostě neměl dost zkušeností.
Podařilo se nám dát dohromady všechny papíry a Kimi u nás v roce 2001 odvedl skvělou práci, když už ve svém prvním závodě skončil šestý. Další rok samozřejmě odešel k McLarenu - Ron Dennis na něm pracoval skoro od začátku sezony a přimlouval se i Mika Häkkinen. V době Velké ceny Maďarska se Kimi rozhodl, že k McLarenu odejít chce.
V jeho očích jsem viděl železnou odhodlanost. A tak mi jej vzala stejná vlastnost, pro kterou jsem s ním podepsal smlouvu. Jenže nebylo cesty zpátky - Kimi byl rozhodnutý. V té chvíli už s ním nikdo nehne. Vždycky se pozdravíme, když se potkáme, a ve Švýcarsku od sebe žijeme asi kilometr - ve vesničce Wollerau. Do dneška ale pořád přemýšlím, proč jsem tehdy souhlasil a tři dny ho nechal u nás testovat.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář